Ačkoli
dnes patří mezi nejúspěšnější fotbalové brankáře, jako malý měl Fabien
Barthez blíže k jinému sportu – rugby. Už jeho dědeček se vášnivě
věnoval hře se šišatým míčem, otec Alain dokonce jednou startoval za
národní tým Francie. V baskické části země je dodnes obdivován jako
legenda tvrdého sportu, syn však odmala tíhnul k fotbalu.
„Věděli
jsme, že Fabien je mimořádně talentovaný. Kdyby si vybral jiný sport,
také v něm by se zřejmě dostal do reprezentace,“ tvrdí dnes otec
slavného brankáře. Mladý Fabien tehdy fandil St. Etienne, sbíral dresy
(jeho oblíbeným byl rudý trikot belgické reprezentace) a chodil do
chlapecké školy, kterou z duše nenáviděl. Celá rodina i s matkou Joëlle
a starší sestrou Geraldine žila v jihofrancouzském městečku Lavelanet,
známém jako jedna ze zastávek Tour de France.
Místní fotbalový
klub byl záhy talentovanému gólmanovi těsný. V roce 1990 proto odešel
zkusit štěstí do Toulouse, odkud jej v roce 1992 vytáhl slavný
Olympique Marseille. Hned v první sezóně mu Barthez dopomohl k zisku
domácího titulu a triumfu v Lize mistrů, když ve finále vychytal AC
Milán i s van Bastenem v útoku. Radost z úspěšné sezóny však zhatila
úplatkářská aféra, po níž byl tehdejší druhý nejbohatší klub planety
přeřazen do druhé ligy. Fabien se rozhodl zůstat a v následujícím roce
znovu vrátil do revolučního města nejvyšší soutěž.
Díky tomu
se o něj začaly zajímat další kluby. Netrvalo dlouho a Barthez se
stěhoval do Monaka. Zde potvrdil svou pověst a během pětiletého angažmá
dopomohl klubu ke dvěma ligovým titulům. Základem jeho umění byl
vynikající reflex a nadprůměrné odrazové schopnosti, díky nimž mohl
stahovat centrované míče z hlav daleko vyšších útočníků. Fanoušci
obdivovali také jeho kopací techniku; levonohý gólman bez zaváhání
odkopával skákavé míče ze vzduchu bez obav z chyby, která by jeho tým
mohla stát hodně.
Na mezinárodním poli debutoval Barthez 26.
května 1994 proti Austrálii. Dokud byl však strážcem svatyně Bernard
Lama, jeho konkurenti téměř nedostávali prostor. Jenže pařížský gólman
si zavřel dveře aférou s užíváním marihuany a pro Fabiena se naskytla
příležitost prorazit. Uchopil ji pevně a na mistrovství světa 1998
cestoval už jako jasná jednička mezi tyčemi. Šampionát na domácí půdě
dovedli Francouzi ke slavnému vítězství, Barthez byl vyhlášen nejlepším
gólmanem. Opojnou radost si s týmem vychutnal znovu na Euro 2000 v
Belgii a Holandsku.
Tak věhlasného brankáře už nemohli v
Monaku udržet, přestože na jeho plat prý přispíval sám princ Albert.
Fabien se totiž ocitl v hledáčku mocného Manchesteru United, jehož kouč
Alex Ferguson sháněl náhradu za odcházející legendu Petera Schmeichela.
V představách skotského kouče prý původně figurovali Oliver Kahn a
Gianluigi Buffon, přednost ale nakonec dostal holohlavý gólman z
Francie. Na konci sezóny 1999/2000 Barthez přestoupil na Old Trafford
za 7,6 miliónů liber, čímž se stal nejdražším brankářem planety. Když
se prý vydal autem na první trénink, spletl si Fabien cestu a zamířil
do Liverpoolu. Svou chybu si uvědomil až poté, co spatřil nápis
„vítejte v Liverpoolu“.
Na angažmá v Premier League dnes
francouzský gólman vzpomíná se smíšenými pocity. V první sezóně sice
pomohl klubu získat „povinný“ titul, nedokázal ale zabezpečit úspěch v
Lize mistrů. Jeho výkony brzdilo zranění zad, navíc si obtížně zvykal
na atmosféru uzavřených anglických stadiónů. „Když jdete na trávník, je
to strašný hukot. Někdy mám skutečně problémy se soustředit,“ popsal
tehdy Barthez.
Do nejhlubší krize se propadl v sezóně 2000/2001. Dvěma fatálními chybami umožnil svému krajanovi
Thierry Henrymu
otočit vyhecovaný zápas s Arsenalem, pozdějším mistrem anglické ligy.
Další hrubky navršil v duelech s Newcastlem, Derby County a La Coruňou
a byl označen za hlavního viníka defenzivní krize Reds. Excentrický
gólman z nepříliš milované Francie najednou musel čelit frontálním
útokům médií, na což nebyl z vlídného Monaka zvyklý. Jedna obchodní
společnost jej např. chtěla angažovat do reklamy na máslo, protože je
„bohatý, hladký a dá se snadno rozetřít“ – stejně jako onen výrobek.
Přestože
neměl v klubu na růžích ustláno, trenéři národního týmu jej dál
neochvějně stavěli ve všech zápasech. Zlatá éra reprezentace však jako
by skončila spolu s úprkem největších hvězd do špičkových klubů; zápřah
v několika soutěžích se u většiny z nich negativně projevil na
výkonech. Tatam byla herní lehkost
Henryho, míčová kouzla
Zidana
či neústupnost Desaillyho; unavení či zranění šampióni vypadli s
ostudou hned ze základní skupiny. Již tehdy Barthez vážně uvažoval o
konci kariéry, rozhodl se však pokračovat.
Během sezóny 2002/3
byl Barthez definitivně v Manchesteru odsunut na vedlejší kolej. Šest
měsíců se neobjevil v pořádném zápase, dokonce ani na lavičce pro něj
nezbylo místo. Mezi tyčemi měl jistotu nově příchozí kalifornský rodák
Tim Howard, dvojku mu dělal Roy Carroll. Teprve na podzim vedení klubu
povolilo Barthezovi hostování v Marseille. „Když jsem uslyšel o této
možnosti, dostal jsem úplně novou motivaci. V Marseille jsem hrál od
dvaceti a naučil se tam úplně všechno,“ vyznal se gólman z lásky ke
klubu. Hostování se v lednu 2004 změnilo v přestup, Manchester dostal
náhradou 5 miliónů liber.
Nově nabytou sebedůvěru demonstroval
v Poháru UEFA, kde se francouzský klub probil až do finále. Na
závěrečný duel s Valencií však Barthez nebude vzpomínat v dobrém.
„Collina je nepřítel fotbalu,“ hřímal poté, co byl na konci první půle
vyloučen za stažení Misty. Z nařízené penalty získal španělský mistr
vedení, které krátce po změně stran pojistil druhou brankou. Francouzi
se na odpověď už nezmohli a ve švédském Goteborgu jim zbyly jen oči pro
pláč.
Podobně neslavně dopadla i francouzská účast na
mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku, přestože Fabien podával heroické
výkony. V prvním zápase s Anglií chytil penaltu
Davidu Beckhamovi a umožnil tak famózní obrat, který zařídil v nastaveném čase
Zidane.
Důležitými zákroky podržel tým nad vodou v zápase s Chorvatskem, od
Švýcarů dostal jediný gól. Jenomže generace let minulých jako by se
nedokázala vypořádat s outsidery: ve čtvrtfinále dostala od Řeků jednu
branku, sama ovšem nedala žádnou a opět odcházela se skloněnou hlavou.
Zřejmě poslední naděje na zisk další medaile se rozplynula.
Navždy
do historie byl přesunut i předzápasový rituál, při němž obránce
Laurent Blanc políbil Barthezovu holou hlavu. Oba prý byli vedením
Manchesteru požádání, aby tento zvyk prováděli také při klubových
zápasech, ale odmítli s tím, že líbání hlavy je záležitost
reprezentace.
Soukromý život fenomenálního gólmana dlouho
ovládal vztah s kanadskou modelkou Lindou Evangelistou. Rozešli se v
roce 2001 prý kvůli tomu, že Linda potratila dítě a ani jeden se s jeho
ztrátou nedokázal vyrovnat. Mezi největší Barthezovy vášně patří rychlá
auta a – delfíni. Jednoho z nich má vytetovaného na rameni. „Fascinují
mě a sám nevím proč. Když jsem hrával na jihu Francie, měl jsem ve
zvyku plavat s nimi v moři. Bylo to nádherné!“ Jednou v životě si
vyzkoušel závody rallye jako spolujezdec Gillese Panizziho, vítěze Tour
de Corsica 2002. Spolu s ním měl jet jeho spoluhráč Marco Simone, ale
ten odmítl do auta nastoupit, když viděl, co s ním Panizzi provádí. A
to prý Gilles jel pouze na 60%.
Výška: 183 cm
Váha: 76 kg
Kariéra:
Toulouse FC – 1990-2
Olympique Marseille – 1993-4, 2004-?
AS Monaco – 1995-2000
Manchester United – 2000-3
Úspěchy:
Mistr světa – 1998
Mistr Evropy – 2000
Vítěz Ligy mistrů – 1993 (Marseille)
Anglický mistr – 2001 (Manchester)
Francouzský mistr – 1995 (Marseille), 1997, 2000 (Monaco)