Narozen:7.dubna 1983 v Boulogne-sur-Mer,Francie
Národnost:francouzská
Výška:175 cm
Váha: 71kg
Klub:Olympique Marseille
Post:ofenzivní záložník
Číslo dresu:7
Přezdívka:The Magician,FerraRibery
Kluby:US Boulogne (2001-2002)
Olympique Alés (2002-2003)
Stade Brestois 29 (2003-2004)
FC Metz (2004-2005)
Galatasaray Istanbul (2005)
Olympique Marseille (2005-?)
Tak
předně – Franck Ribéry se narodil v severofrancouzském přístavu
Boulogne-sur-Mer. Ze stejného kouta Francie pochází i slavný kanonýr
Jean-Pierre Papin. Jenže zatímco Papinova kariéra nabrala od počátku
rychlé obrátky, Ribérymu nechybělo málo a jeho život mohl vyhasnout
ještě dříve, než vůbec kopl do balonu.
Když
byly Franckovi dva roky, vracel se s rodiči autem domů z výletu. Otec
ztratil kontrolu nad vozem a havaroval. Malý chlapec pak proletěl
předním sklem auta. Od té doby nosí na pravé tváři dlouhou jizvu, která
se stala jeho poznávacím znamením. Stejně jako jiný mladík se stejnou
vizáží, argentinský forvard Carlos Tévez, i Ribéry plastickou operaci
odmítá. „Není to nic, za co bych se měl stydět,“ stojí si za svým.
O
jeho talentu se brzy dozvěděli v nedalekém Lille. Tamější fotbalová
akademie je proslulá vysokými nároky na mladé fotbalisty – a netýkají
se pouze sportovních výkonů. Když se šestnáctiletému Ribérymu rapidně
zhoršil školní prospěch, přišlo varování v podobě podmínečného
vyloučení z akademie. Jeho tvrdá hlava navíc často nerespektovala
pokyny trenérů a poté, co byl jednou dokonce nachytán při rvačce v
nočním klubu, neměli šéfové mládežnického fotbalu v Lille na vybranou –
problémový talent si musel balit kufry. „Můj život i kariéra, to byla
jedna velká bouře,“ říká Ribéry dnes už s úsměvem.
Já půjdu dál
Duležitou
štací na Ribéryho nekonečné pouti po nižších soutěžích byl Brest.
Přístavní vítr mu svědčí, jak se ukázalo později i v Marseille. V
červenobílém dresu řádil jako černá ruka a stal se nejlepším nahrávačem
National, což je francouzský ekvivalent ČFL nebo MSFL. „Když mi pak
klub nabídl profesionální kontrakt, cítil jsem se jako v nebi,“
přiznává s odstupem času. Jenže s nabídkou přispěchaly také slovutnější
kluby, než byl Brest. Ajax Amsterdam, Lens, Nantes, na ztraceného syna
si vzpomněli i v Lille. Talentovaného uličníka však nakonec ulovily
Mety, kde nový objev podepsal tříletý kontrakt.
A
právě v sezoně 2004/05 došlo k osudovému setkání, jež mělo v budoucnu
Ribéryho kariéře významně pomoci. V Metách si padl do oka s trenérem
Jeanem Fernandezem, který se pro ambiciózního střízlíka stal doslova
druhým otcem. Nabídl mu to, co mladý Franck nutně potřeboval – důvěru.
„Nabyl jsem dojmu, že se mnou klub počítá. To pro mě bylo důležité.
Potřebuju cítit trenérovu důvěru, jinak hraju pod psa,“ přiznal Ribéry.
Jenže nebyl by to on, kdyby v jeho kariéře
nepřišel další zvrat. Pět milionů eur, které za něj v lednu 2005 nabídl
Galatasaray Istanbul, bylo pro skromné Mety vskutku lákavým soustem. I
Ribéry upřednostnil turecký velkoklub před jinými nabídkami. „Mohl jsem
jít do Atlétika Madrid, Juventusu nebo Lyonu, ale nechci riskovat, že
budu sedět na lavičce,“ vysvětloval nečekanou volbu.
V
Turecku se rychle stal miláčkem horkokrevných fanoušků a vysloužil si
od nich lichotivou přezdívku Ferraribery. Jenže zároveň na vlastní kůži
poznal, co to obnáší, hrát fotbal v Turecku. Zpožděné výplaty,
nepochopitelné vysedávání na lavičce a nestravitelný životní styl, to
vše Ribéryho ubíjelo. Ani jeho islámská víra mu nezabránila v tom, aby
v létě roku 2005 Turecko rozzuřeně neopustil. A dveřmi za sebou bouchl
pořádně. „Neplatí mi a stejně nehraju. Klub mi dluží čtyřměsíční
výplatu.“
Byla z toho velká aféra, Galatasaray
mu odmítl vydat registrační průkaz a trval na dodržení dvouapůlročního
kontraktu. Prý na neposlušného rebela dokonce Turci poslali pár
»vyjednavačů« s baseballovými pálkami. „Úplná blbost,“ kroutí hlavou
Ribéry. Vše nakonec vyřešila FIFA, která dala za pravdu francouzskému
mladíkovi.
V Papinových stopách
Svůj
koráb Ribéry následně zakotvil v marseillském přístavu. Dal tak na
radu, kterou mu poskytl bývalý enfant terrible evropského fotbalu Eric
Cantona. A byla to výtečná volba. Na Stade Vélodrome se znovu setkal se
svým učitelem Jeanem Fernandezem, tentokrát už ovšem jejich partnerství
vydrželo déle. Lehkonohý bojovník s fyzickou kondicí triatlonisty
očaroval celou Francii a stal se jedním z nejostřeji sledovaných hráčů
uplynulého ročníku Ligue 1.
Neustále v pohybu
rozdával přesné pasy, dával soupeřovým obráncům pocítit, jak ostrý
dovede být v osobních soubojích, a v neposlední řadě střílel nádherné
branky. Brankář Nantes Micka¨el Landreau se po zápase, v němž ho Ribéry
překonal střelou pod břevno z dobrých třiceti metrů, vzmohl na jediné
slovo. „Fantastické,“ vydechl obdivně.
Marseille
objevilo novou modlu. „Našel jsem svůj klub a tím je Marseille. Cítím
se tady báječně,“ vracel fanouškům komplimenty Ribéry. Stal se dokonce
inspirací pro rapovou skupinu Rag Street, která o něm napsala píseň.
Jeho
popularita došla až tak daleko, že když se Marseille utkalo s Paris
Saint-Germain, část fanoušků pařížského klubu skandovala – jméno
záložníka Olympique. Mezi příznivci obou celků přitom panuje až
fanatická nenávist. Pro srovnání, dovedete si představit letenský
stadion, jak vyvolává jméno Karla Pitáka? Nápad z říše snů.
Završení
dokonalého happyendu už chyběla jen jedna jediná věc – pozvánka do
francouzské reprezentace. V den oznámení nominace na MS sezval Ribéry
do svého domu celou rodinu a všichni netrpělivě sledovali v televizi
přímý přenos z tiskové konference. V momentě, kdy se na obrazovce
objevilo jeho jméno, málem převrhl stolek v obývacím pokoji.
„Je
to obrovská pocta, nemůžu tomu uvěřit! Když Francie vyhrála v roce 1998
titul, bylo mi patnáct a slavil jsem s kamarády na ulici. Tehdy mě ani
v tom nejdivočejším snu nenapadlo, že si jednou zahraju po boku
Zidana,“ jásala vycházející hvězdička. V tu chvíli neměla na kontě
jediný reprezentační start.
Modrá je dobrá
Světový
šampionát byl pro Ribéryho přímo pohádkovým příběhem. Začalo to již
úvodním zápasem se Švýcarskem, v němž do unavené hry Les Bleus vnesl
rozruch a mezi poflakujícími se spoluhráči působil jako živou vodou
politý skřítek, který se v každém okamžiku snaží ohrozit soupeřova
gólmana.
A zářil i nadále. Kdyby se spočítalo,
který hráč toho na německých trávnících naběhal nejvíce, Ribéryho jméno
by se dozajista skvělo na předních příčkách. „To jsem celý já. Zizou mi
vždycky říká, abych tolik nelítal a spíš se šetřil,“ směje se Ribéry.
„Je to opravdový bonus, mít takového spoluhráče v týmu,“ pěl chválu na jeho adresu Thierry Henry.
„Pro obránce je jako noční můra. Provokuje je, rve se o každý balon, nedá jim chvilku klidu,“ přidává se Lilian Thuram.
Nejlepší
zápas sehrál nový objev turnaje v osmifinále proti Španělsku, kdy se
postaral o první gól Modrých a zejména ve druhé půli svými tanečky u
postranní čáry motal hlavu Marianovi Perníovi s Xavim. „Dnes zazářil
Ribéry, příště to může být někdo jiný,“ držel se na zemi střízlivě
uvažující kouč Raymond Domenech, ale fanoušci měli jasno. Zrodil se
nový Zidane! Za odcházející legendu přichází náhrada! Jenže rozvážný
generál s desítkou na zádech má popravdě řečeno máloco společného s
dravým driblérem Ribérym. „Jediné, co je spojuje, je to, že společně
tvoří údernou dvojici. Jinak jsou každý naprosto jiný,“ říká pravý bek
Willy Sagnol.
Na rozdíl od svého vzoru Ribéry
na pozornost médií zvyklý není, nebylo tedy divu, že se jim snaží
vyhýbat. Když po jednom tréninku v Německu viděl hrozen novinářů
čekajících na jeho slova, znervózněl a chtěl se jim vyhnout. Přiložil
si tedy k uchu mobilní telefon a prošel kolem nich předstíraje, že
volá. Ke své smůle a pobavení ostatních si však nevšiml, že mobil drží
obráceně...
Svých prvních patnáct minut slávy
má Ribéry za sebou. Léty prověřená zásada však zní: Není těžké dostat
se na vrchol, nýbrž udržet se tam. Snad se z Ribéryho nestane novodobý
Ikarus, jehož sláva pohasla po chvilkovém vzepjetí.
Celá Francie si to vroucně přeje.