Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gennaro Gattuso

11. 4. 2007

Jméno: Gennaro Ivan Gattuso

Narozen: 9. 1. 1978, Corigliano Schiavonea, Itálie

Výška: 177 sm

Váha: 77 kg

Klub: AC Milán

Pozice: záložník



Na Sicílii zlověstně bublá Etna, v Kampánii se zase k nebi výhružně tyčí Vesuv, pod jehož lávou zanikly dávné Pompeje. A rovněž další jihoitalská provincie, Kalábrie, má sopku – tedy svého druhu. Jmenuje se Gennaro Gattuso a hraje fotbal za AC Milán. dámy, pozor! Tenhle ohnivý muž se tuze rád svléká.

 
Nahý do půl těla například poskytl rozhovor italské televizní stanici RAI po loňském vítězném finále mistrovství světa v Německu.
„Dnes jsem usnul až v sedm hodin ráno. Musel jsem v noci – a to nekecám – osmadvacetkrát na záchod. Nakonec jsem si radši nacpal kostku ledu do...“ vyprávěl s úsměvem na tváři, zatímco redaktor se hihňal jako osel.
„Raději neříkej kam!“ zareagoval však muž s mikrofonem včas.
„Byla to fakt ošklivá záležitost. Ošklivá, ošklivá, ošklivá,“ zdůrazňoval Gattuso.
Tak vida. I borec, kterého na hřišti zdobí udatnost a chrabrost, se může před životním zápasem – ehm – podělat…
Z tovaryše Nosorožec
Gattusův příběh chlapce z chudého kraje, který ve světě ke štěstí, bohatství a slávě přišel, vypadá banálně až běda. Jenže jen na první pohled. Jeho story není obyčejná a už vůbec ne jednoduchá – naopak. Komplikuje ji několik poutavých zápletek.
Začátek je však tradiční. Gattuso pochází z Corigliana, patnáctitisícového městečka v provincii Kalábrie, která se nachází na samém spodku Apeninského poloostrova. Žádný vyspělý stát netrpí takovou schizofrenií jako Itálie. Rozdíl mezi jejím bohatým severem a chudým jihem je tak propastný, že jde v podstatě o dvě různé země. Pro namyšlené obyvatele severu končí Itálie maximálně Římem – a vše pod ním už je Afrika.
Ovšem když je člověk malý kluk, příliš ho to netrápí. „Naším trávníkem byl písek na pláži a jako tyče branek nám sloužily naftové kanystry, které jsme šlohli rybářům. Ale stejně jsme si připadali jako na San Siru,“ vzpomíná na své fotbalové začátky Gattuso.
Dobře však věděl, že jestli si chce na posvátném milánském stadionu jednou skutečně zahrát, musí co nejrychleji pryč.
Výš. Obrazně i doslova.
Na zkoušce v Boloni sice neuspěl, zato v Perugii ano. Bylo mu dvanáct let, když opustil své nejbližší.
„Ten den si dodneška pamatuju. Máminy slzy, loučení s kamarády a slib, že se nevrátím, dokud se neprosadím,“ říká Gattuso. Zvládl to. S juniorkou Perugie vyhrál v roce 1997 titul mistra Itálie jako nejlepší hráč celé soutěže, v téže sezoně debutoval i za první tým v Serii A.
A vtom se jeho slibně rozjetá kariéra zvrtla nečekaným směrem. Na radu agenta Gattuso souhlasil s divokým přestupem do Glasgow Rangers. Do skotské metropole dorazil v dubnu – a měl dost času na přemýšlení o tom, jestli šlo o správný krok. Perugia se nadějného dorostence nechtěla vzdát jen tak, takže transferkarta umožňující jejímu tovaryši hrát za Rangers dorazila až za dva měsíce. „Bylo to šedesát pekelných dní,“ ošívá se Gattuso.
Do Ibrox Parku, arény Rangers, se však nahrnul jako divoká voda a okamžitě se stal miláčkem příznivců modrého klubu. Pro jeho zuřivou neústupnost v osobních soubojích mu vymysleli přezdívku Rhinoceros (Nosorožec), která ho v poitalštěné verzi Rino doprovází dodnes. „Fanoušci Rangers ve mě věřili víc než já sám,“ směje se podsaditý záložník. „V Ibrox Parku se narodil Gattuso-bojovník.“
Jak moc se Skotům zamlouval, dokládá i druhé přízvisko, jež mu přidělili – podle svého středověkého národního hrdiny Gattusovi říkali Statečné srdce. Mladý Ital našel podle svých slov v trenérovi Walteru Smithovi druhého otce a v Rangers pochopil spoustu věcí.
„Potkal jsem zde lidi, kteří milovali pracovat tvrdě každý den, ne jen čas od času. Podle nich se snažím řídit celou svou kariéru,“ říká.
„Ze začátku mu starší kluci na tréninku několikrát tvrdě naložili, ale on se vždycky jen oklepal a za chvíli vlétl do souboje s nimi znovu,“ pamatuje si Smith.
Ve Skotsku Gattusova hra postavená na jiskřivých osobních střetech získala patinu.
Učedník složil maturitu.
Nespavec
Jenže po sezoně kouče Smithe zlákal Everton, a když na jeho místo v Rangers nastoupil Dick Advocaat, byl to mimo jiné konec Gattusovy glasgowské idylky. Holandskému Napoleonovi totiž italský legionář rozhodně do oka nepadl. Advocaat degradoval člena základní sestavy na náhradníka, kterého navíc používal na postu pravého obránce nebo dokonce stopera. A jakmile mu Advocaat sdělil, že se to celou sezonu nezmění, volal Gattuso stěhováky.
I tentokrát šlo o transfer s nečekanou destinací. Nejprve z jihu Itálie utekl – a teď se na něj rád vrátil. Salernitana za něj dala tři miliony liber a udělala tak z Gattusa nejdražšího hráče ve svých dějinách. „Cítil jsem velkou odpovědnost, nesměl jsem selhat,“ věděl dobře. Přesto Salernitana boj o záchranu v Serii A nezvládla. O jediný bod.
Takže Gattuso znovu balil kufry. Před sluncem v Římě, kam ho vábilo AS, dal přednost věčným mlhám v Miláně, kde podepsal smlouvu s »rossoneri«. AC Milán právě slavilo scudetto a Gattuso se těšil na další trofeje.
„Jenže po mém příchodu jsme tři roky nic nevyhráli. Tragédie,“ kření se dnes.
Pak se však konečně dočkal – a stálo to za to. Milánský klub si až z kvalifikace došel pro pohár vítěze Ligy mistrů. „Byla to magická pouť, vždyť už v předkole se Slovanem Liberec jsme byli kousek od vyřazení,“ pamatuje si dodnes Gattuso.
V semifinále pak musel z cesty městský
rival Inter. „Byl jsem tak napjatý, že jsem celý týden mezi oběma zápasy nemohl pořádně usnout,“ líčí.
A ve finále další starý známý – Juventus. „Pamatuju si každý okamžik z celých sto dvaceti minut i penaltového rozstřelu,“ dušuje se Gattuso. Tehdy poprvé mohl celý svět vidět jeho neobvyklou zálibu ve svlékání se před veřejností. Po vítězném finále Ligy mistrů křepčil na Old Trafford s fanoušky, kterým naházel dres, trenýrky i kopačky. Jen ve slipech.
„Tři dny jsem nespal kvůli adrenalinu, který jsem měl v krvi,“ prozrazuje.
O tři roky později ho čekalo to samé. Jen v mnohem větším měřítku.
Fešák v bombarďácích
Gattuso nemá kopací techniku Andrey Pirla, filigránství Franceska Tottiho ani produktivitu Alessandra Del Piera. Mezi hvězdnými záložníky calcia působí jako hrbáč na plese francouzské aristokracie.
„Když jsem viděl, co dokáže s míčem Pirlo, musel jsem se sám sebe ptát, jestli jsem vůbec fotbalista,“ přiznává sebekriticky.
„Je to ošklivý hráč,“ říká o Gattusovi dokonce legendární kouč Giovanni Trapattoni. Jedním dechem ovšem dodává: „Ale svou přítomnost na hřišti dá pokaždé cítit.“
Proto se Gattuso loni stal jedním ze symbolů jízdy squadry azzurry za fotbalovým svatým grálem.
„Itálie měla reputaci defenzivního týmu, ale z toho už se vymanila. Získají balon a něco s ním pokaždé provedou. Gattuso je toho názorným příkladem. Vždy míří k soupeřově bráně,“ nechal se slyšet starý známý Smith. „Už jako mladík dával najevo svůj potenciál a hlad, ale sledovat jeho pokrok během posledních sezon v klubu, jako je AC Milán, bylo úchvatné.“
Gattuso se na mistrovství světa proměnil z komparsisty v hvězdu první velikosti. Ve všech možných významech. Svět ho začal brát nejen jako znamenitého fotbalistu, ale také – považte – jako sexsymbol. V anketě anglického vydání módního časopisu Vanity Fair ho čtenářky zvolily nejpřitažlivějším aktérem šampionátu.
I před samotným Davidem Beckhamem!
„No to je pěkný, to se moje žena Monica zblázní. Je strašně žárlivá,“ glosoval to Gattuso. „Je napůl Skotka, takže je vidět, že se ženám z Britských ostrovů asi vážně líbím.“
V Německu se Gattuso navíc představil i jako příjemný společník. Jeho tiskové konference patřily mezi žurnalisty k nejoblíbenějším, protože hráč s číslem 8 místo obvyklých klišé chrlil vtipné hlášky na počkání.
„Kdyby se Lippi rozhodl poslat mě domů, přivázal bych se řetězem k týmovému autobusu. Museli by na mě zavolat policii, aby mě dostali pryč,“ odrazil třeba dotaz, zda by neměl spoluhráč Daniele De Rossi pykat za vyloučení v zápase s USA vyřazením z kádru.
„Michaela Ballacka respektuju, ale nebojím se ho. Má stejně jako já jen dvě nohy,“ uvedl zase před semifinále s Německem.
S hrozbou případné druhé žluté karty si příliš hlavu nelámal. „Klidně bych o finále přišel, kdybych měl jistotu, že do něj díky tomu postoupíme. Ale to neznamená, že za žlutou kartou půjdu s Rambovou čelenkou na hlavě. A pokud mi ji rozhodčí přece jen ukáže, možná ji sním,“ přemítal.
V semifinále kartu nedostal, a tak se po něm opřel do redaktora týdeníku Der Spiegel, který označil postup Itálie za nespravedlivý: „Nevím, jestli jako malý kluk nedostal od Italů nakládačku. Nebo ho možná s nějakým italským hřebcem podvádí žena.“
Konečně po vítězném nerváku s Francií došlo na téma oslavy. „Nic jsme dopředu nechystali, protože jen Britové slaví druhé místo,“ křičel do mikrofonu. „Dělat nějakou parádu se stříbrnými medailemi by nemělo smysl.“
Svůj obvyklý striptýz měl už v tu chvíli dávno za sebou. Celá planeta se mohla kochat pohledem na malého zarostlého Itala, který lítá v opojném rauši po berlínském Olympijském stadionu.
Ano, ten krasavec a pan Fotbalista už byl zase bez trenýrek.
Jen v bombarďácích.

 
Gennaro Gattuso
Celé jméno: Gennaro Ivan Gattuso
Narozen: 9. ledna 1978 v Coriglianu
Státní příslušnost: Itálie
Výška, váha: 177 cm, 77 kg
Smlouva do: 30. června 2011

sezonaklubzápasygóly
1995/96Perugia Calcio 20
1996/97Perugia Calcio 80
1997/98Glasgow Rangers367
1998/99Glasgow Rangers 40

Salernitana Sport250
1999/00AC Milán221
2000/01AC Milán240
2001/02AC Milán320
2002/03AC Milán250
2003/04AC Milán331
2004/05AC Milán320
2005/06AC Milán353
2006/07AC Milán


 
Úspěchy
Reprezentační: Účastník ME U-21 2000 na Slovensku (1. místo), účastník MS 2002 v Japonsku a Jižní Koreji (osmifinále), účastník ME 2004 v Portugalsku (základní skupina), účastník MS 2006 v Německu (1. místo)
Klubové: Vítěz Ligy mistrů (2003), vítěz Superpoháru
UEFA (2003), mistr Skotska (1999), mistr Itálie (2004), vítěz Skotského poháru (1999), vítěz Italského poháru (2003), vítěz Italského superpoháru (2004)
Individuální: Člen All-star týmu MS 2006 v Německu

 
Blízká setkání Gattusova druhu
Štípnout trenéra při zápase do tváří nebo mu dát rovnou facku? Pro Gennara Gattusa přirozený způsob, jak oslavit gól svého týmu v důležitém zápase. V prvním případě měl tu čest Carlo Ancelotti z AC Milán, ve druhém dokonce kouč squadry azzurry Marcello Lippi.
„To je prostě Gattusovo mazlení,“ charakterizoval s plachým úsměvem regulérní inzultaci vlastním hráčem Lippi. Došlo k ní při vítězném utkání s Českem na loňském světovém šampionátu. A každý, kdo Gattusa dobře zná, věděl, o čem bělovlasý stratég mluví.
„Gattuso se s Ancelottim nebo Lippim zná už dlouho, a proto je jejich vztah na jiné úrovni. Mnohem přátelštější,“ vysvětluje Marek Jankulovski, Gattusův spoluhráč z AC Milán. „Ale všechno si to vybudoval.“
Ten dovětek platí i pro další Gattusovu podobu – protivného hlídacího psa, který si neodpustí jedinou příležitost k vytočení protivníka. „Nechci říct, že z něj jde přímo strach, ale je pořádně nepříjemný. Po hřišti vás furt honí,“ vzpomíná Jankulovski na doby, kdy proti Gattusovi nastupoval ještě jako soupeř.
Pověstné jsou Gattusovy teatrální výstupy a přímo legendární pak záchvat, který mu způsobil Christian Poulsen, toho času záložník Schalke 04. Tehdy padla při utkání Ligy mistrů kosa na kámen a světlovlasý Dán přivedl černého ďábla málem k infarktu. Po několikátém vzájemném jiskřivém střetu popadl čističe z AC Milán amok a začal před Poulsenem pumpovat rukama, jako by v nich měl nákupní tašky. Dán sledoval jeho hereckou etudu s pobaveným výrazem ve tváři a s provokativně vztyčeným palcem před Italovýma očima. Ještě že je včas oddělili ostatní hráči, i když zpacifikovat Gattusa byla fakt honička.
Protihráče štve na vznětlivém rodákovi z Corigliana kromě jeho nemilosrdnosti a neodbytnosti také to, že mu spousta přestupků proti pravidlům prochází. „Kolikrát jsem si všiml, že z něj rozhodčí mají respekt. Projde mu, co by si jiní nedovolili,“ přitakává Jankulovski.
Tomu se říká kouzlo osobnosti.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář