Gennaro Gattuso
11. 4. 2007
Jméno: Gennaro Ivan Gattuso
Narozen: 9. 1. 1978, Corigliano Schiavonea, Itálie
Výška: 177 sm
Váha: 77 kg
Klub: AC Milán
Pozice: záložník
Na Sicílii zlověstně bublá Etna, v Kampánii se
zase k nebi výhružně tyčí Vesuv, pod jehož lávou zanikly dávné Pompeje.
A rovněž další jihoitalská provincie, Kalábrie, má sopku – tedy svého
druhu. Jmenuje se Gennaro Gattuso a hraje fotbal za AC Milán. dámy,
pozor! Tenhle ohnivý muž se tuze rád svléká.

Nahý
do půl těla například poskytl rozhovor italské televizní stanici RAI po
loňském vítězném finále mistrovství světa v Německu.
„Dnes jsem usnul až v sedm hodin ráno.
Musel jsem v noci – a to nekecám – osmadvacetkrát na záchod. Nakonec
jsem si radši nacpal kostku ledu do...“ vyprávěl s úsměvem na tváři,
zatímco redaktor se hihňal jako osel.
„Raději neříkej kam!“ zareagoval však muž s mikrofonem včas.
„Byla to fakt ošklivá záležitost. Ošklivá, ošklivá, ošklivá,“ zdůrazňoval Gattuso.
Tak vida. I borec, kterého na hřišti zdobí udatnost a chrabrost, se může před životním zápasem – ehm – podělat…
Z tovaryše Nosorožec
Gattusův příběh chlapce z chudého kraje,
který ve světě ke štěstí, bohatství a slávě přišel, vypadá banálně až
běda. Jenže jen na první pohled. Jeho story není obyčejná a už vůbec ne
jednoduchá – naopak. Komplikuje ji několik poutavých zápletek.
Začátek je však tradiční. Gattuso pochází z
Corigliana, patnáctitisícového městečka v provincii Kalábrie, která se
nachází na samém spodku Apeninského poloostrova. Žádný vyspělý stát
netrpí takovou schizofrenií jako Itálie. Rozdíl mezi jejím bohatým
severem a chudým jihem je tak propastný, že jde v podstatě o dvě různé
země. Pro namyšlené obyvatele severu končí Itálie maximálně Římem – a
vše pod ním už je Afrika.
Ovšem když je člověk malý kluk, příliš ho
to netrápí. „Naším trávníkem byl písek na pláži a jako tyče branek nám
sloužily naftové kanystry, které jsme šlohli rybářům. Ale stejně jsme
si připadali jako na San Siru,“ vzpomíná na své fotbalové začátky
Gattuso.
Dobře však věděl, že jestli si chce na posvátném milánském stadionu jednou skutečně zahrát, musí co nejrychleji pryč.
Výš. Obrazně i doslova.
Na zkoušce v Boloni sice neuspěl, zato v Perugii ano. Bylo mu dvanáct let, když opustil své nejbližší.
„Ten den si dodneška pamatuju. Máminy slzy,
loučení s kamarády a slib, že se nevrátím, dokud se neprosadím,“ říká
Gattuso. Zvládl to. S juniorkou Perugie vyhrál v roce 1997 titul mistra
Itálie jako nejlepší hráč celé soutěže, v téže sezoně debutoval i za
první tým v Serii A.
A vtom se jeho slibně rozjetá kariéra
zvrtla nečekaným směrem. Na radu agenta Gattuso souhlasil s divokým
přestupem do Glasgow Rangers. Do skotské metropole dorazil v dubnu – a
měl dost času na přemýšlení o tom, jestli šlo o správný krok. Perugia
se nadějného dorostence nechtěla vzdát jen tak, takže transferkarta
umožňující jejímu tovaryši hrát za Rangers dorazila až za dva měsíce.
„Bylo to šedesát pekelných dní,“ ošívá se Gattuso.
Do Ibrox Parku, arény Rangers, se však
nahrnul jako divoká voda a okamžitě se stal miláčkem příznivců modrého
klubu. Pro jeho zuřivou neústupnost v osobních soubojích mu vymysleli
přezdívku Rhinoceros (Nosorožec), která ho v poitalštěné verzi Rino
doprovází dodnes. „Fanoušci Rangers ve mě věřili víc než já sám,“ směje
se podsaditý záložník. „V Ibrox Parku se narodil Gattuso-bojovník.“
Jak moc se Skotům zamlouval, dokládá i
druhé přízvisko, jež mu přidělili – podle svého středověkého národního
hrdiny Gattusovi říkali Statečné srdce. Mladý Ital našel podle svých
slov v trenérovi Walteru Smithovi druhého otce a v Rangers pochopil
spoustu věcí.
„Potkal jsem zde lidi, kteří milovali
pracovat tvrdě každý den, ne jen čas od času. Podle nich se snažím
řídit celou svou kariéru,“ říká.
„Ze začátku mu starší kluci na tréninku
několikrát tvrdě naložili, ale on se vždycky jen oklepal a za chvíli
vlétl do souboje s nimi znovu,“ pamatuje si Smith.
Ve Skotsku Gattusova hra postavená na jiskřivých osobních střetech získala patinu.
Učedník složil maturitu.
Nespavec
Jenže po sezoně kouče Smithe zlákal
Everton, a když na jeho místo v Rangers nastoupil Dick Advocaat, byl to
mimo jiné konec Gattusovy glasgowské idylky. Holandskému Napoleonovi
totiž italský legionář rozhodně do oka nepadl. Advocaat degradoval
člena základní sestavy na náhradníka, kterého navíc používal na postu
pravého obránce nebo dokonce stopera. A jakmile mu Advocaat sdělil, že
se to celou sezonu nezmění, volal Gattuso stěhováky.
I tentokrát šlo o transfer s nečekanou
destinací. Nejprve z jihu Itálie utekl – a teď se na něj rád vrátil.
Salernitana za něj dala tři miliony liber a udělala tak z Gattusa
nejdražšího hráče ve svých dějinách. „Cítil jsem velkou odpovědnost,
nesměl jsem selhat,“ věděl dobře. Přesto Salernitana boj o záchranu v
Serii A nezvládla. O jediný bod.
Takže Gattuso znovu balil kufry. Před
sluncem v Římě, kam ho vábilo AS, dal přednost věčným mlhám v Miláně,
kde podepsal smlouvu s »rossoneri«. AC Milán právě slavilo scudetto a
Gattuso se těšil na další trofeje.
„Jenže po mém příchodu jsme tři roky nic nevyhráli. Tragédie,“ kření se dnes.
Pak se však konečně dočkal – a stálo to za
to. Milánský klub si až z kvalifikace došel pro pohár vítěze Ligy
mistrů. „Byla to magická pouť, vždyť už v předkole se Slovanem Liberec
jsme byli kousek od vyřazení,“ pamatuje si dodnes Gattuso.
V semifinále pak musel z cesty městský

rival Inter. „Byl jsem tak napjatý, že jsem celý týden mezi oběma zápasy nemohl pořádně usnout,“ líčí.
A ve finále další starý známý – Juventus.
„Pamatuju si každý okamžik z celých sto dvaceti minut i penaltového
rozstřelu,“ dušuje se Gattuso. Tehdy poprvé mohl celý svět vidět jeho
neobvyklou zálibu ve svlékání se před veřejností. Po vítězném finále
Ligy mistrů křepčil na Old Trafford s fanoušky, kterým naházel dres,
trenýrky i kopačky. Jen ve slipech.
„Tři dny jsem nespal kvůli adrenalinu, který jsem měl v krvi,“ prozrazuje.
O tři roky později ho čekalo to samé. Jen v mnohem větším měřítku.
Fešák v bombarďácích
Gattuso nemá kopací techniku Andrey Pirla,
filigránství Franceska Tottiho ani produktivitu Alessandra Del Piera.
Mezi hvězdnými záložníky calcia působí jako hrbáč na plese francouzské
aristokracie.
„Když jsem viděl, co dokáže s míčem Pirlo, musel jsem se sám sebe ptát, jestli jsem vůbec fotbalista,“ přiznává sebekriticky.
„Je to ošklivý hráč,“ říká o Gattusovi
dokonce legendární kouč Giovanni Trapattoni. Jedním dechem ovšem
dodává: „Ale svou přítomnost na hřišti dá pokaždé cítit.“
Proto se Gattuso loni stal jedním ze symbolů jízdy squadry azzurry za fotbalovým svatým grálem.
„Itálie měla reputaci defenzivního týmu, ale
z toho už se vymanila. Získají balon a něco s ním pokaždé provedou.
Gattuso je toho názorným příkladem. Vždy míří k soupeřově bráně,“
nechal se slyšet starý známý Smith. „Už jako mladík dával najevo svůj
potenciál a hlad, ale sledovat jeho pokrok během posledních sezon v
klubu, jako je AC Milán, bylo úchvatné.“
Gattuso se na mistrovství světa proměnil z
komparsisty v hvězdu první velikosti. Ve všech možných významech. Svět
ho začal brát nejen jako znamenitého fotbalistu, ale také – považte –
jako sexsymbol. V anketě anglického vydání módního časopisu Vanity Fair
ho čtenářky zvolily nejpřitažlivějším aktérem šampionátu.
I před samotným Davidem Beckhamem!
„No to je pěkný, to se moje žena Monica
zblázní. Je strašně žárlivá,“ glosoval to Gattuso. „Je napůl Skotka,
takže je vidět, že se ženám z Britských ostrovů asi vážně líbím.“
V Německu se Gattuso navíc představil i
jako příjemný společník. Jeho tiskové konference patřily mezi
žurnalisty k nejoblíbenějším, protože hráč s číslem 8 místo obvyklých
klišé chrlil vtipné hlášky na počkání.
„Kdyby se Lippi rozhodl poslat mě domů,
přivázal bych se řetězem k týmovému autobusu. Museli by na mě zavolat
policii, aby mě dostali pryč,“ odrazil třeba dotaz, zda by neměl
spoluhráč Daniele De Rossi pykat za vyloučení v zápase s USA vyřazením
z kádru.
„Michaela Ballacka respektuju, ale nebojím se ho. Má stejně jako já jen dvě nohy,“ uvedl zase před semifinále s Německem.
S hrozbou případné druhé žluté karty si
příliš hlavu nelámal. „Klidně bych o finále přišel, kdybych měl
jistotu, že do něj díky tomu postoupíme. Ale to neznamená, že za žlutou
kartou půjdu s Rambovou čelenkou na hlavě. A pokud mi ji rozhodčí přece
jen ukáže, možná ji sním,“ přemítal.
V semifinále kartu nedostal, a tak se po
něm opřel do redaktora týdeníku Der Spiegel, který označil postup
Itálie za nespravedlivý: „Nevím, jestli jako malý kluk nedostal od
Italů nakládačku. Nebo ho možná s nějakým italským hřebcem podvádí
žena.“
Konečně po vítězném nerváku s Francií došlo
na téma oslavy. „Nic jsme dopředu nechystali, protože jen Britové slaví
druhé místo,“ křičel do mikrofonu. „Dělat nějakou parádu se stříbrnými
medailemi by nemělo smysl.“
Svůj obvyklý striptýz měl už v tu chvíli
dávno za sebou. Celá planeta se mohla kochat pohledem na malého
zarostlého Itala, který lítá v opojném rauši po berlínském Olympijském
stadionu.
Ano, ten krasavec a pan Fotbalista už byl zase bez trenýrek.
Jen v bombarďácích.
Gennaro Gattuso
Celé jméno: Gennaro Ivan Gattuso
Narozen: 9. ledna 1978 v Coriglianu
Státní příslušnost: Itálie
Výška, váha: 177 cm, 77 kg
Smlouva do: 30. června 2011
sezona | klub | zápasy | góly |
1995/96 | Perugia Calcio | 2 | 0 |
1996/97 | Perugia Calcio | 8 | 0 |
1997/98 | Glasgow Rangers | 36 | 7 |
1998/99 | Glasgow Rangers | 4 | 0 |
Salernitana Sport | 25 | 0 | |
1999/00 | AC Milán | 22 | 1 |
2000/01 | AC Milán | 24 | 0 |
2001/02 | AC Milán | 32 | 0 |
2002/03 | AC Milán | 25 | 0 |
2003/04 | AC Milán | 33 | 1 |
2004/05 | AC Milán | 32 | 0 |
2005/06 | AC Milán | 35 | 3 |
2006/07 | AC Milán |
|
Úspěchy
Reprezentační: Účastník ME U-21 2000 na
Slovensku (1. místo), účastník MS 2002 v Japonsku a Jižní Koreji
(osmifinále), účastník ME 2004 v Portugalsku (základní skupina),
účastník MS 2006 v Německu (1. místo)
Klubové: Vítěz Ligy mistrů (2003), vítěz Superpoháru
UEFA (2003), mistr Skotska (1999), mistr
Itálie (2004), vítěz Skotského poháru (1999), vítěz Italského poháru
(2003), vítěz Italského superpoháru (2004)
Individuální: Člen All-star týmu MS 2006 v Německu

Blízká setkání Gattusova druhu
Štípnout trenéra při zápase do tváří nebo
mu dát rovnou facku? Pro Gennara Gattusa přirozený způsob, jak oslavit
gól svého týmu v důležitém zápase. V prvním případě měl tu čest Carlo
Ancelotti z AC Milán, ve druhém dokonce kouč squadry azzurry Marcello
Lippi.
„To je prostě Gattusovo mazlení,“
charakterizoval s plachým úsměvem regulérní inzultaci vlastním hráčem
Lippi. Došlo k ní při vítězném utkání s Českem na loňském světovém
šampionátu. A každý, kdo Gattusa dobře zná, věděl, o čem bělovlasý
stratég mluví.
„Gattuso se s Ancelottim nebo Lippim zná už
dlouho, a proto je jejich vztah na jiné úrovni. Mnohem přátelštější,“
vysvětluje Marek Jankulovski, Gattusův spoluhráč z AC Milán. „Ale
všechno si to vybudoval.“
Ten dovětek platí i pro další Gattusovu
podobu – protivného hlídacího psa, který si neodpustí jedinou
příležitost k vytočení protivníka. „Nechci říct, že z něj jde přímo
strach, ale je pořádně nepříjemný. Po hřišti vás furt honí,“ vzpomíná
Jankulovski na doby, kdy proti Gattusovi nastupoval ještě jako soupeř.
Pověstné jsou Gattusovy teatrální výstupy a
přímo legendární pak záchvat, který mu způsobil Christian Poulsen, toho
času záložník Schalke 04. Tehdy padla při utkání Ligy mistrů kosa na
kámen a světlovlasý Dán přivedl černého ďábla málem k infarktu. Po
několikátém vzájemném jiskřivém střetu popadl čističe z AC Milán amok a
začal před Poulsenem pumpovat rukama, jako by v nich měl nákupní tašky.
Dán sledoval jeho hereckou etudu s pobaveným výrazem ve tváři a s
provokativně vztyčeným palcem před Italovýma očima. Ještě že je včas
oddělili ostatní hráči, i když zpacifikovat Gattusa byla fakt honička.
Protihráče štve na vznětlivém rodákovi z
Corigliana kromě jeho nemilosrdnosti a neodbytnosti také to, že mu
spousta přestupků proti pravidlům prochází. „Kolikrát jsem si všiml, že
z něj rozhodčí mají respekt. Projde mu, co by si jiní nedovolili,“
přitakává Jankulovski.
Tomu se říká kouzlo osobnosti.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář